Tatry - Kriváň

“..já vím, já vím – ale ti medvědi tam vážně určitě jsou :)“

Z podhůří Beskyd je to do Tater poměrně kousek. Možná paradoxně proto jsem tam byl fakticky poprvé až letos v létě. Necelý týden doma byl fajn, jen mírně náročnější. Na první tatranský výstup jsem se totiž řádně připravoval – tatranským čajem. Holt některé oslavy narozenin dají zabrat 😀

No a s čím jiným v Tatrách začít, než s ikonickým Kriváněm.

Jeho vrchol je krásně viditelný už z dálky a vytváří poměrně velkolepý dojem.

Na sklonku července jsou louky pod tatranskými vrcholky plné růžově kvetoucích vrbovek.

Po celou dobu výstupu se nabízí krásný rozhled na Velkou Fatru a Nízké Tatry.

Celou cestu mě žene nahoru i vědomí toho, že za každým dalším hřebenem, který je mi během výstupu v cestě, se musí už konečně rozprostit výhled na zbylé – východnější vrcholky Tater. Obrovská motivace drápat se srdnatě v rychlém tempu nahoru. Rozhled si dá však na čas. Tatranské vrcholky se odhalí až téměř pod závěrečným vrcholovým stoupáním.

Výstup je zábavný hlavně v oné závěrečné fázi, kdy se už šplhá z kamene na kamen přímo vzhůru. Převýšení od Tří Studní je necelých 1400m na poměrně krátkém úseku. Výstup v žádném případě nenudí. Jen to značení!

Z vrcholu Kriváně jsou krásné panoramatické výhledy do krajiny. Na severní straně obrovské srázy, na východní se tyčí ostatní Tatranské vrcholy a horská plesa pod nimi.

Při pohledu na severozápad vymýšlím plán který letos už těžko stihnu. Tak na příští rok – pořádnou hřebenovku. Slovinsko, Rumunsko, nebo Slovensko?

Metr pod vrcholem Kriváně je i schránka s .. jak se tomu říká? Návštěvnická kniha? Kniha návštěv? Kniha výstupů?:D .. do které se můžete zapsat. Měl jsem vymyšlenou krásnou větu, proč vlastně se drápu nahoru a co mne tam žene, ale přece s tím nebudu všechny pořád otravovat?