Rakousko 2017

Některé plány nevyjdou podle představ. Někdy za to nemůžeme, někdy můžeme a někdy to svedeme na počasí. A tak padlo červnové horolezení. Déšť a bouřky na celý týden. Oukej, co místo toho?

Večer se rozhodnout, propojit původně zimní plány a ráno jet. Ze čtyř lidí zůstávám sám, ze samotného jsme tři a ze tří dva. Na první den je v plánu Hallstatt a okolí.

Počasí vychází přesně dle předpovědi. Po většinu cesty krásné počasí, při příjezdu k Halštatskému jezeru temná mračna, bouřka. Stojíme pod dolní stanicí lanovky na Krippenstein a přemýšlíme co dělat a jak s tím naložit. Fail – lanovka jezdí jen do půl páté. Nestíháme. Ale ty dramatické mraky nahoře, zlátnoucí slunce.. sakra. Nic, lepší to bude nechat na druhý den. Déšť ustává, a tak zbytek dne věnujeme jezeru, samotnému Hallstattu a večeři.

Druhý den se brzo ráno vracíme k lanovce na Krippenstein. Po nakouknutí do ledových jeskyní na první přestupní stanici pokračujeme lanovkou dál na vrchol, kde trávíme docela dost času – výhledy na Hallstatt a jezero jsou prostě super.

U vyhlídky 5 fingers nadšeně poskakují okolo všech lidí kavčata a sledují, jestli z nich nevypadne něco k jídlu. Pomalu procházím okolo, abych se mohl posadit na trávu a vytáhnout směs ořechů. Významně koukám směrem k ptákům a ti už bystří i mne – turista se svačinou, snadný cíl. Chvíli navazujeme důvěrný vztah, sám demonstrativně pojídám ořechy a za chvíli už je kavče u mne. Chvíli jej krmím, něco pohodím druhému, odstrčenému kavčeti a za chvíli obě kavky s křikem slétnou nacpané a spokojené někam směrem do údolí.

V brzkém odpoledni sedáme do auta a míříme dál – k jezeru Königssee, kde naskakujeme na loď a hodinu se plavíme k přístavu Salet, odkud jdeme k dalšímu jezeru Obersee. Voda je excelentně čistá a je v ní neuvěřitelná spousta ryb.

Příliš se nezdržujeme, neboť se blíží bouřka a máme v plánu ještě  jednu věc..  Zhruba před měsícem na mne vyskočila fotka s úžasnou scenérií. Byl na ni vodou vybroušený bazének ve skále a hluboko pod tím jezero azurové barvy. Skvělé místo na portrét..  Jediná informace byla, že je to kdesi v Německu. Takže google a první indicie – Köenigssee. Přesnou polohu místa, nebo plán jak se k němu dostat, jsem nemohl nikde najít. Nezbývalo než podle slunce, denní doby, světové strany a tvaru protější skály začít hledat na leteckých google mapách přibližné místo kde by to mohlo být. Měl jsem tip na dvě místa. Během cesty po jezeře jsem s nasazeným 200mm objektivem pálil fotky na místo, o kterém jsem si myslel že bude ono a zkoušel zoomovat. Místo jsem našel.

Podle vrstevnic k němu mohly vést dvě cesty. Jedna snažší a druhá těžší. Cestou zpátky z Obersee jsem se pořád nemohl rozhodnout kterou variantu risknout. Bouřka neustávala a blížila se tma. Tohle musí vyjít na první dobrou. Být to na té jednodušší cestě, je to místo víc známé.. takže, jdeme tou těžší. Po vysednutí z lodi se převlékáme do nepromokavých věcí a mizíme v lese. Chvíli se jde po běžné turistické cestě. Občas střelí hrom a blýskne blesk. Přemýšlíme, co se vlastně v lese za bouřky dělá. A jak to dělají krávy se zvoncem, když stojí uprostřed pastvin.. Vydatně prší, cíl je nejistý, doba chůze taky a mě žene dopředu jen to, abych našel to místo. To místo které jsem jen tušil kde zhruba je. U toho jezera kam už jsem chtěl v zimě. Moc důvodů to najít. Konkrétně dva, nekonkrétně tisíc. Podle vrstevnic na mapě hledám místo kde bude nutné sejít z příjemné stezky do lesa. Teď!

Bouřka se postupně vzdaluje a zůstává po ní jen nepřestávající déšť a tma. Pokračujeme po stezce, o které jen tušíme že bychom na ni měli být. Cestou překonáváme hladké vápence, které kloužou jak namydlená podlaha, kráčíme po vysokém srázu nad jezerem, opatrně přelézáme mohutné spadlé stromy. Se svou podvýškou u toho pečlivě vážím každý krok. Kmeny jsou obrovské a kluzké. Uklouznout by znamenalo spadnout slušných pár metrů ze svahu dolů. Někam do jezera, do rokle, do propasti kde jsou ryby. Spousta ryb, že jo ..

Chvílemi stojíme, abychom se rozhlédli, jestli cesta vůbec někam vede a pomocí map a zlobící gps pod skálou kontroluji, jestli jdeme aspoň přibližně tím správým směrem. Do toho občas zasvítí zapomenutý blesk a zahrozí opožděný hrom. Pokračujeme dále. Občas po čtyřech, většinou po dvou, občas přískoky a skoky. Cesta je extrémně náročná, stále stoupáme svahem vzhůru a začínám být nervózní. Jdeme déle než bych čekal a nic nenasvědčuje tomu, že bychom se měli dostat k vodopádu. Jak už to bývá, ve chvíli absolutního ztracení jsme ve skutečnosti už kousek před tím. Před cílem. Původně tmavým lesem prostupuje světlo a slyším zurčet vodu. Přestává pršet. Potok by tady byl, ale je to ten správný? Opatrně vcházím do koryta řeky, dívám se dolů. Okolo mne proudí všechna ta voda, padá malým vodopádem do úzkého koryta, které jej vede k dalšímu vodopádu a pod ním je ono místo!

Bez ohledu na výšku srázu se s pomocí stromů vedle potoka kloužu dolů k bazénku. Přitisknut ke skále se dvěma kroky nad velkým srázem dostávám přímo k němu. Padá za mnou hlína, listí, ale to nevadí. Rozhlížím se, fotím a natáčím. V hlavě mi už běží představy jak tady fotit, z jakého místa, kde bude slunce, která denní doba bude nejlepší. Prohlížím si čistou vodu, hloubku bazénku, jeho tmavě zelenou barvu. Sedám si na jeho hranu a podemnou je jen obrovská propast končící jezerem.

 Nádherný pohled, skvělý pocit. Šplhám zpátky nahoru. Na dvakrát. Cesta fakt děsně klouže. Ruce mám ulepené od smůly, jak se snažím pomoci si i větvemi stromů nahoru, ale v tu chvíli je mi to zase jedno. Opět probíhám potokem abych se dostal na druhou stranu a mohl si nafotit a prohlédnout další místa odkud bude nejlepší portrétovat. Často se opírám jen o jednu nohu, druhou se není kam opřít a sleduju, kam na ještě lepší místo se půjde dostat. Vápenec osychá a odvaha mi dovoluje zkusit zběsilejší pozice. Skvěle, skvěle! Je to ono. Na chvíli vykoukne slunce, na místě trávíme snad dobrou hodinu. I hodina je ale málo. Nicméně tma se blíží, a tak se ještě korytem řeky dojdu podívat k vodopádu a můžeme na cestu zpět. Tohle byl hodně dlouhý den. Skvělý dlouhý den.

Cestou zpátky do čech jsou nad námi vidět hvězdy. Občas padající hvězda rozsvítí oblohu a v dáli se celou cestu zlověstně blýská.