Skip to content

Dolomity 2020

Alpská jezera, hory, moře a Ivano Dibona!

9 dnů v Dolomitech. 

  1. den odjezd z Prahy směrem na Mnichov a dále směrem na rakouský Innsbruck. Kousek za německo-rakouskou hranicí projíždíme okolo jezera Achensee, které je krásně čisté a ledově chladné. Parkování je za 1E na hodinu a přístup do vody snadný. Po pár tempech a opalování pokračujeme po brennerské dálnici překlenující stejnojmenný průsmyk dále do Itálie. S několika dalšími kempery nocujeme v autech na rozlehlém parkovišti pod lanovkou, vedoucí na horské pastviny oblasti Seiser Alm, protože následujícího dne, velmi brzo ráno..
  2. .. ještě před východem slunce, vyjíždíme k parkovišti ve vesnici Compatsch. Vjezd je možný jen do 10:00 a po 17:00. Od 08:00 je  parkoviště zpoplatněné asi 20E na den a kempování na parkovišti je zakázáno – nicméně, nikdo jej nedodržuje. Od 08:30 je parkoviště už plus mínus kompletně plné. Na fotoplatz je to necelá hodina pohodlné chůze a pěkných výhledů. Ideálním řešením je tedy přespat rovnou nahoře a ráno, pokud nechcete strávit na Seiser Almu celý den, odjet přes osmou ranní bez nutnosti platit za parkování. 

Poté pokračujeme k Secedě. Parkujeme na miniaturním parkovišti s pitnou vodou (kde se dá napít a případně skvěle omýt.. 😀 ) https://mapy.cz/s/nugupatoha. Nahoru jsou to cca 2 hodiny pěší chůze pod lanovkou. Před samotnou Secedou je výborná nóbl restaurace Sofie. Sestup je na jednu hodinu a ještě za světla odjíždíme do Cortiny d Ampezzo. Cesta vede kolem nádherných skal a hor několika horskými průsmyky. V samotné Cortině jsou hned vedle sebe tři kempy. Camping Cortina, Camping Dolomiti a Camping Rocchetta. Rezervace místa přes internet nebyla možná. Jedno auto, jeden člověk vevnitř = necelých 500Kč. Vybavení je ok, klasický kemp.

  1. den je v dopoledním plánu Cinque Torri. Nahoru vede krátká lanovka (asi 12E u jednosměrné jízdenky). Cinque Torri je kopec se skalním útvarem na vrcholu, který se vlivem stále probíhající eroze rozpadl na pět něco jako věží. Přímo pod těmito věžemi se nachází open air muzeum připomínající období 1. sv. války, za které se na protějším kopci usídlili rakouští horští myslivci a navzájem se s italy, zakopanými na Cinque Torri, pár let ostřelovali. Celý okruh je zhruba na slabší dopoledne, obsahuje rekonstruované zákopy, pozorovatelny, střílny a ubikace vojáků. Vše je doplněné spoustou vysvětlujících cedulí. Čtení o tom v CZ je například zde  https://www.valka.cz/13934-Boje-na-Kleiner-Lagazuoi-1915-1917. Dolů jdeme z CT pěšky, cesta je krátká, rychlá a vede nádherným lesem. 

Odpoledne přejíždíme k Lago di Sorapis, kde parkuji na 46.5561986N, 12.2043678E a dvě hodiny cestou č.215 pokračujeme k samotnému jezeru. K večeru je u jezera absolutní minimum lidí. 

Cestou zpět přichází přesně dle předpovědi silné bouřky, a tak se na dvě noci uchylujeme  do nóbl hotelu v samotné Cortině d Ampezzo.

  1. den jedeme na východ slunce k Lago di Braies. Příjezd k jezeru je možný jen do 10:00, poté se parkuje v nejbližší vesnici  a k samotnému jezeru se pokračuje autobusem. Před východem slunce je u jezera prázdno, po východu začínají přicházet  větší skupinky turistů a v 09:00 se začínají půjčovat  lodičky. Od jezera jedeme k vodopádům Cascate di Fanes na první rozehřívací feratu. Jištěná cesta je jednoduchá a krátká. Vede po skalním úbočí, za vodopádem a úzkou soutěskou. Před odpoledním deštěm se uchylujeme zpátky do hotelu, prozkoumáváme samotnou Cortinu (je hrozně posh) a vybíráme místo k večeři (příjde mi, že všude vaří skvěle). 

v potoce pod feratou se dá opět hezky omýt a osvěžit 😀

  1. den je odpočinkový v okolí jezera Lago di Landro. K večeru přejíždíme na samotné Tre Cime, kde přespíme. Průjezd k parkovišti je zpoplatněn částkou 30E (berou pouze hotovost). Cesta pod vrchol není nijak drastická, ani dlouhá. Nahoře čekáme až přestane pršet, přestavíme auto na lůžkovou úpravu,  nastavíme budík na třetí hodinu ranní a jdeme spát. Před usnutím pozoruju vzdálené blesky a poté mne už budí budík a venku je jasné nebe se spoustou hvězd a krásně viditelnou mléčnou dráhou nad námi. Pro noční focení je ideální ubytovat se na jedné z chat na druhé straně Tre Cime, nebo si vzít rovnou spacák a karimatku a přespat někde pod převisem.
  1. hned po východu slunce je obrovské parkoviště už téměř zcela zaplněné. Snídáme, chystáme helmy, sedáky a vyrážíme směrem k feratě na Monte Paterno. Cesta je to opět velmi snadná a jsou z ní velmi krásné výhledy na Tre Cime. Větší skupiny potkáváme až pod samotným vrcholem. Sestup pak vede strmě vykopanými tunely z dob 1.sv. války, kde je nutné, k bezpečnému průchodu, použít svítilnu. Večer parkujeme opět i s dalšími auty na parkovišti u Rio Gere.
  1. Ferata Ivano Dibona. Dibona je dlouhá, avšak technicky nenáročná ferata. Ráno snídáme a krátce po spuštění lanovky kupujeme, mezi prvními, jednosměrné lístky, cca 12E osoba, na její první úsek Rio Gere – Son Forca. Druhá část lanovky, která vedla k chatě Refuge Guido Lorenzi, je už pár let mimo provoz a jiná nástupní trasa, než nekončeným suťoviskem přímo pod jejím torsem, neexistuje. Výstup je na cca 2-2,5 hodiny a je převelice náročný a zdánlivě nekonečný. V několika úsecích se svah strašidelně zvedá, poté zvolňuje a v závěrečné sekci opět mocně vzpíná. Chata Guido Lorenzi, nacházející se ve výšce cca 3000mnm, není v provozu. Její stav se postupně stále zhoršuje. I tak nabízí příjemná závětrná místa vhodná pro doplnění energie. Ferata začíná ikonickým mostem, pokračuje žebříky a poté už jen jako vrcholová procházka pozvolna klesá k místu, odkud sestoupíme suťoviskem do údolí. Z její trasy je možné odbočit na vrchol Cristallino d Ampezzo s výškou 3008mnm (doporučuji). Trasa byla původně vojenskou stezkou a tak i ona nás provede zajímavými místy, pozorovatelnami, rozvalinami a prastarými bivaky které pamatují období první války. Dibona je určitě feratou která stojí za zdolání. Je náročná (technicky ne, žejo), je dlouhá, ale v každém okamžiku byla zcela fantastická a okouzlující. I tuto noc přespáváme u Rio Gere.
  1. Spálení od slunce a špinaví od prachu, vyrážíme ráno směrem k moři. Směrem Udine – Terst, končíme za Monfalcone na zpoplatněné, ale příjemné pláži. Voda je pořád mokrá, moře slané, fíky jsou zralé, italská pizza skvělá, ale tvl panebože nejledovější nejsou horská jezera. Nejledovější byla sprcha u moře. Vlastně se divím, že vůbec tekla a nepadaly z ní rovnou kostky ledu 😀  no, po několikeré koupeli v moři přespáváme ve skvěle vonícím lese na pobřeží.
  1. Ráno ještě několikrát do moře, italská káva a pak už zase směrem do hor, tentokrát k Lago di Predil kde obědváme, řešíme předpověď počasí a přemýšlíme, co dál. Neboť předpověď není příznivá a z našeho časového plánu máme vše hotovo se rozhodujeme na večerně noční přesun zpět do čech. Prohlédl jsem si ještě jednu pevnost s dělem..a za bouřky, deště, domů, po devíti dnech, koupelích v jezerech a moři, několika horských vrcholech, se spoustou fotek a po víc jak 2000km.  Hrozně pohodový a fajn trip!:)