Někde mezi

Pokud budu chtít k fotografování něco dodat, najdete to zde. Forma blogu je mi bližší, než procházet jednotlivé příspěvky na facebooku a hledat, kde jsem co říct chtěl a neřekl to, nebo kde jsem to řekl, či kde jsem nic říct nechtěl a tak jsem mlčel.

Věřím, že to celé bude dotvářet příběhy a poetiku fotografií, stejně jako to dělají sny před rozbřeskem, za modré tmy. Pomalu a smířlivě. V současné době hloubám nad vrtkavostí motivace k autorské tvorbě u portrétování. Proč a co tím chci sdělit, a co je vlastně tím hnacím motorem proč tvořit.

Třeba to v těchto příspěvcích najdu.V jednom z loňských příspěvků jsem psal o tom, že mou fotografii sdíleli na Dark Beauty. To se pak povedlo ještě jednou. Stejně tak se má fotografie dostala na ig účet Instagood. Říkal jsem si, co dál, že dál už snad nic. A s tím se pojí odproštění se od honění za kvantitou a výsledky, v podobě sdílení, dosahu a likes. Ve volné tvorbě konečně osvobozující pocit.